Rozhovor s Vladimírem Větrovským o Kunsthale-C a výstavě Indrust’roll

Kunsthala-C v rámci festivalu Živé město prezentuje práci domácích i hostujících umělců v industriálních prostorách bývalých přádelen v Papírenské ulici pod názvem Indust’roll. Netradiční site specific formou instalace budou díla začleněna do nových kontextů převážně výrobních prostor a ateliérů. Přinášíme Vám rozhovor s Vladimírem Větrovským, jedním z aktérů.

V pátek bude v rámci Festivalu Živé město v prostorech Kunsthaly-C zahájena výstava s názvem Indust´roll. Kunsthala-C ale není galerie, co to vlastně je?
Kunsthala-C je původně virtuální projekt. Když jsem si otevřel v Bubenči ateliér, zjistil jsem, že v této čtvrti působí spousta dalších umělců a přišlo mi škoda, že o sobě ti lidé téměř nevědí. Tak jsem se rozhodl vytvořit web, který je všechny propojí. Časem to ale přestalo být pouze virtuální a došlo ke skutečnému propojení. Kunsthalu-C v současné době tvoří několik sousedících malířských, konceptuálních a grafických ateliérů.

Takže je to takový komunitní prostor pro umělce?
Původní popud byl, že jsem si po čtyřech letech práce doma v atelieru uvědomil, že jsem při práci strašně osamocenej. Člověk nejdřív působí na škole, kde je takový ten kvas. Ale po jejím skončení úplně vypadne z veškerého večírkování a jediná možnost, kde se může potkat s ostatními, jsou vernisáže. A ty nejsou zas tak úplně zábavné, pokud se pak třeba nepokračuje ještě někde v hospodě. Tak jsem dostal nápad, že někde pronajmu veliký prostor, kde nás bude víc, abychom se nemuseli potkávat jen na vernisážích.

 Je Kunsthala-C přístupná pro veřejnost?
Výstava nazvaná Indust’roll je naším prvním projektem. Takže v rámci Festivalu Živé město Kunsthalu-C otevřeme pro veřejnost poprvé a necháme lidi nahlídnout, jak se říká, do kuchyně. Abychom si otestovali naše možnosti, rozhodli jsme se udělat výstavu v těch industriálních prostorách a prezentovat tak naší práci trochu site-speciffic formou v nových originálních souvislostech. Rádi bychom začlenili naše práce do toho prostoru, stejně jako jsme se do něj začlenili my sami. Normálně jsou tam zámečníci, tiskárna, truhláři a jiné výrobní profese… a mezi tím jsou lidi, kteří se snaží dělat umění. V rámci festivalu proto chceme najít hlubší souvislosti mezi naší prací, mezi výrobnou a mezi tím industriálem.

 Na co se lidi můžou těšit během páteční vernisáže Indust´rollu?
Nebude to ani tak klasická vernisáž, jako spíš volná zábava s výstavou. Bude tam bar, DJ bude hrát latino a funky, takže si možná i zatančíme. Zúčastní se také asi dost hudebníků a tak možná vznikne spontánní jam a bubnování. Radši to ale nechceme moc plánovat a říkat, v sedm se začne, záleží na tom, zda bude vhodná nálada. Ale pokud má někdo hudební nástroje a chtěl by si zajammovat, tak určitě může přijít. Součástí bude také dětský koutek. Všichni v ateliéru už máme malé děti a uvědomujeme si, že akcí tohoto typu pro děti je obecně dost málo, takže tam připravíme houpačku a prolejzačky. Dokonce i houpací koník už je hotový.

Industrální koník?
No, kostru  nám vyrobili vedle zámečníci. Ale teď už je to spíš pomalovaná socha.

V rámci Festivalu Živé město povedeš ještě výtvarný workshop. Můžeš ho trochu popsat?
Rád bych vytvořil kolektivní malbu s lidmi, kteří přijdou a budou mít chuť vzít do ruky štětec a něco si namalovat. Bude to volné svobodné malování na obrovský formát 6 x 2 m. Moje představa je, že si na chodníku rozbalíme veliké připravené plátno a budeme si svobodně kolektivně malovat.  Měla by tak vzniknout struktura otisků  a záznamů různých emocí lidí, co sem přijdou. Přičemž velké naděje vkládám hlavně do dětí, protože ty jsou spontánní.

Co se pak stane s tím pomalovaným plánem?
Moje představa je taková, že se těmito intuitivními spontánními kresbičkami pokryje celý formát a vznikne tak jeden veliký obraz. Bude to samozřejmě nesourodá skrumáž intuitivních kreseb, dětských malůvek a otisků rukou, kterou je potřeba na závěr dotáhnout. Pro mě jako malíře je pak velice zajímavý moment, když pak můžu přijít  a propojit ty věci dohromady. Chtěl bych to dotáhnout do konce a udělat z toho jeden obraz. To se ale samozřejmě nestane tady na ulici během těch tří hodin, kdy bude workshop probíhat, ale u mě v ateliéru. Ještě uvidím, zda se z toho stane jeden velký obraz, nebo několik menších obrazů. Mohl bych to pak třeba rozdělit na tři dvoumetrová plátna. A výsledek bych pak rád vystavil. Ovšem s tím, že samozřejmě přiznám, že jde o kolektivní dílo.

Jak se mají lidé na tvůj workshop připravit?
Veškerý materiál donesu já, takže lidé nebudou potřebovat vůbec nic. Štětce, plátno, barvy, to vše bude. Lidé můžou jen přijít a v sobotu od dvou hodin do pěti malovat. Jestli se bojí, že se ušpiní, tak samozřejmě můžou přijít v montérkách. Jen nesmí pršet. To bychom se pak museli přesunout do Kunsthaly-C.

Připravila Monika Ticháčková

Komentáře nejsou povoleny.